HOME

Úvodní slovo

Theofan Zátvorník

„Duše vedená Duchem nehledá pouze krásu, ale také za pomoci překrásných forem vyjádření nádherného neviditelného světa, kam duši svým působením láká Duch.“

Portfolio

Celá galerie ke shlédnutí ZDE

Václav Česák

„Co mne fascinuje na sochařství, je ztvárnění nehmotného v té nejhrubší a nejtěžší formě hmoty pro umění, skrze dláto vedené Duchem Svatým.“

František Bílek

„Není smutnějšího pro ješitnost lidskou, jako když na výši své slávy musí uznať, že na čem se sláva zakládá, je ničím.“

Předmluva

+ Dominik kardinál Duka OP

arcibiskup pražský a primas český

Dílo každého umělce vyrůstá nejenom z jeho nitra, ale také čerpá z místa, které obývá. Při pohledu na mapu jsem měřil vzdálenost Starého Smolivce k brdským lesům, ale i k Dožicím, k místům, která se vázala k mému působišti v Nových Mitrovicích. Je to poctivý kraj, který zrcadlí krásu života, náročnost i pracovitost. Před těmi téměř padesáti lety vyzařoval sílu tradice a pravdivosti.

V době, která překonává orwelovské vize, není snadné být výtvarníkem či sochařem. Makrokosmos a mikrokosmos nám dovolují nahlédnout do své vnitřní struktury a informační tok se mění téměř v informační tsunami. Je těžké, aby v hlubinách nitra svedl duch svůj vítězný zápas s hmotou. Nové technologie a technické vymoženosti nejsou jen pomocníky, ale mohou se umělci stát i překážkou. Jistým způsobem, odvážím se říci, tuto skutečnost vyjadřuje tvorba Václava Česáka.

Hmota v pohledu naší víry není ani překážkou, ani zdrojem odcizení. Právě v jejích záchvěvech mikrostruktury se stále více přibližujeme k prvenství ducha. Prvotní hřích (peccatum originale) není jenom otázka priority, protože člověk vstupuje do zahrady Edenu nedotčený hříchem. Můžeme říci v dnešním jazyce, není zkorumpovaný. Hřích, toto coruptio, je krok do prázdna s příslibem neomezeného poznání a moci. Správně říká Charles Peguy ve své básni o Janě z Arcu: Je to blud! Tedy tragický omyl, za který se platí. A to je odpověď na ona zpodobnění Krista na kříži. To je také i příběh svatého Jana Nepomuckého, v jehož kraji se nacházíme. Věrnost Pravdě, hledání Pravdy, to je jediná cesta k překonání onoho prvotního selhání. Kristus i sv. Jan Nepomuk jsou oněmi vítězi. Duch s velkým D, což je příjmení Toho, který Je, je pevným místem v době nejistoty, chaosu a zmatků. On je Pravda, Dobro, ale i Krása. Jedině v průsečíku těchto idejí, lépe řečeno transcendentálních pojmů, můžeme chápat svět a vidět v něm odraz jeho Tvůrce.

Rád bych vyjádřil dík autorovi za jeho tvorbu a pravdivé úsilí o vyjádření zápasu naší doby.

doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc.

Václav Česák patří k sochařům zcela oddaným své profesi. Práce s materiálem a hledání adekvátních tvarů, objemů a siluet ve světě kolem sebe je součástí jeho osobnosti. Životní sen být sochařem se mu podařilo naplnit a pro svou všestrannost a flexibilitu získává v posledních letech i veřejné zakázky a vstupuje do povědomí odborné veřejnosti. Autorův rádius je dosud zaměřen především na region, ve kterém žije – Nepomucko kolem Starého Smolivce. Tento kraj s poeticky modelovanou přírodou a silným duchovním obsahem je pro něj velkou inspirací.

své tvorby je Václav Česák bytostný figuralista. Z realistické základny sice vychází a zvládá i klasické portrétní úkoly, ale tíhne k abstrakci založené na dynamice otevřené formy organického tvaru. Při hledání svého výtvarného výrazu pracuje s vysokou mírou stylizace a dbá přitom prioritně na prostorové a optické kvality vyváženě působícího celku. Jeho figury – objekty – vzdáleně připomínají kubofuturistické plastiky na pomezí průmyslového designu, ale zároveň jsou svou křehkostí a labilitou jakoby z jiného, nadpozemského světa, prodchnutého duchovní imaginací. Ladné křivky forem vyjadřují i zkušenosti a prožitky aktivního hudebníka. Všechna Česákova díla charakterizuje důraz na detailní a dokonalé řemeslné zpracování a finální povrchová úprava patinou či glazurou. Ovládá suverénně i monumentální měřítko u soch určených pro veřejný prostor, jako v případě Dona Quijota pro Polívkovu farmu v Olšanech (7 metrů) či Skatemana pro Škoda sport park v Plzni. Základem jeho tvorby přirozeně zůstává kresba a malba, ale dokáže pracovat metodami a s technologiemi využívanými při tvorbě užitého umění, např. v osobitých návrzích a realizacích různých cen či nadčasových relikviářů.

V poslední době se mu podařilo svůj výtvarný názor syntetizovat a definovat. Zřejmě jeho nejzdařilejším dílem je dosud realizace nového oltáře na Zelené Hoře u Nepomuku z roku 2017. Pro chór odsvěceného zámeckého a poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Vojtěcha vytvořil originální koncept propojující tradici a současnost. V ikonograficky velmi promyšleném díle navazuje moderní formou na klasické středověké archy a původní podobu někdejšího barokního oltáře s milostnou gotickou sochou. Základní tvar je obrazem stylizovaného stromu života s ornamentálními fragmenty někdejšího boltcového oltáře pískovanými do hladkého povrchu. Materiálem této pětimetrové části umístěné na původní kamenné mense je deska z nerezové oceli přesně prořezaná laserem a povrchově upravená do zrcad­lového lesku. V horní části je doplněna barevnými průsvitkami symbolizujícími Nejsvětější trojici.

Ve stejném duchu je zpracován i sanktuář s originální monstrancí s relikviářem sv. Vojtěcha. Samotná madona (o něco málo starší) není kopií té původní, ale její svébytnou variantou, založenou na otevřené, životem pulsující formě pevně zakotvené v prostoru. Nechybí při tom ani tradiční atributy – královské žezlo a sekera zaťatá podle legendy do zad. Výjimečnost materiálového řešení ve zlaceném bronzu podtrhuje slavnostní vyznění celku. Ve stejném duchu důstojného respektu působí ostatně celé dílo, a to zásluhou mimořádné pozornosti věnované povrchové úpravě a řemeslně technickému zpracování. To je opřeno o dlouholeté zkušenosti a spolupráci s proslulou norimberskou kovolijeckou firmou Lenz-Jahn, nejstarší svého druhu v Evropě. Celek oltáře je citlivě dimenzován do prostoru chóru a svými monumentálními rozměry jej ovládá, ale nezahlcuje. Promyšleně je řešeno osvětlení využívající maximálně opalizující plochy a optických reflexů stříbrné siluety. Vzniklo tak dílo, které vytváří přirozené prostředí pro adoraci a zbožnost i tichou vzpomínku na pohnuté osudy tohoto místa devastovaného v době totality armádou…

Zelenohorský oltář i další Česákova díla, jako výzdoba salesiánské kaple v Plzni či sv. Jan Nepomucký v obci Prádlo, akcentují zřetelný duchovní obsah reflektující životní postoj hluboce věřícího člověka. Náboženské umění má v kontextu evropských kulturních tradic slavnou minulost, s nástupem moderního umění však ztratilo své výsadní postavení a namnoze setrvává na konzervativním opakování závazných vzorů a dekorativním historismu. Ale naštěstí existuje i řada výjimek. Česákova dosavadní tvorba pro sakrální objekty patří u nás v rámci prezentace současného výtvarného pojetí k tomu nejlepšímu – vedle realizací Otomara Olivy, Jaroslava Šerých, Vojtěcha Adamce staršího a Bořivoje Raka. Věřím, že celkový koncept dokončení zelenohorského sanktuária, promyšlený v intencích autorského souboru včetně křížové cesty
a bočních oltářů, se podaří realizovat spojeným úsilím věřících i všech místních obyvatel jako v případě jedinečného hlavního oltáře. Obdobná intervence tradic a současnosti při vzniku moderního díla, působícího v kontextu poničené památky s jizvami času, je ostatně jedním z aktuálních problémů a úkolů péče o kulturní dědictví.